Eloxování je specifická povrchová úprava hliníku. Běžně se používá téměř u všech výrobků z hliníku nebo jeho slitin, kde plní především ochrannou funkci, ať už proti otěru nebo proti působení povětrnostních vlivů. S eloxovaným hliníkem se běžně setkáváte každý den. Jezdíte například metrem? Pak nekoukejte pořád jenom do mobilu, zvedněte hlavu a koukněte na tu krásu:-) Jakou proboha krásu? V metru? No přeci to původní obložení ve stanicích v centru, takové ty čtverce s konvexním nebo konkávním (zkrátka vypouklým nebo naopak:-)) kolečkem uprostřed, v každé stanici provedené jinými, krásně odstupňovanými barevnými odstíny, jsou právě z eloxovaného hliníku. A i když nakonec zůstanete koukat do toho vašeho mobilu, tak i ten je možná taky eloxovaný. Stejně tak foťáky, dalekohledy a spousta dalších věcí...

A o co tedy přesně jde? Nejedná se o nástřik kovu barvou, ale o elektrochemickou úpravu v elektrolytické lázni. Hliník při ní "trápíme" nejdříve v louhu, pak zase pro změnu v kyselině sírové, on řízeně oxiduje a na jeho povrchu se vytváří taková hodně tvrdá slupička, která má otevřené póry a umí absorbovat barviva. A v tom je právě to kouzlo. Hliník je jediný kov, který lze takovým způsobem "napouštět" barvou v relativně silné vrstvě. Je to slušná alchymie, ale výsledek stojí zato:-)

Na co bych vás chtěl upozornit je, že tloušťka probarvené vrstvy u dekorativního eloxu, kterou nanáším na šperky činí asi 15 až 20 mikronů, a pod touto vrstvou se nachází hliník ve své klasické stříbřité barvě. Těch 15-20 mikronů je docela dost, když vezmete v úvahu že třeba běžná vrstva zlacení, rhodiování a podobných povrchových úprav v klenotnictví činí běžně pouhé 2-3 mikrony. A proto, když vám prstýnek třeba upadne na beton, nebo s ním nechtěně štrejchnete o stěnu, může se poškrábat. A to přesto, že povrchová úprava je provedena s nejvyšší pečlivostí a přesto, že povrch šperku je před provedením povrchové úpravy jemně pískovaný, čímž se zvýší jeho otěruvzdornost. Stejně tak při každodenním dlouhodobém používání šperku je možné, že se povrchová úprava po nějaké době částečně ošoupe. Jedná se o běžné opotřebení, nikoli o vadu. Eloxu nesvědčí také velmi silně zásadité prostředí. Naopak voda mu vůbec neuškodí.

Při běžném a občasném nošení vám eloxovaný šperk vydrží dlouhá léta. Jeho životnost a nezměněný vzhled zabezpečíte řádnou péčí o šperky. Jemný hadřík a jarová voda úplně stačí.

A jak je to s eloxem a alergiemi? Pokud jste alergičtí, jako dneska skoro každý snad už i na jablka, v tomto případě máte z pekla štěstí. Elox je hypoalergenní úprava, Yes! Ale protože se říká: "Jistota je kulomet", tak různé řetízky, lanka, drátky a puzety na náušnicích používám z chirurgické oceli, uff...

Tož pojďme do hliníku!

Váš designér a tak trochu alchymista

Tomáš Holub